Kůň “s minulostí“

Často se setkávám s dotazy, týkající se přístupu ke koni, který má za sebou nějakou, většinou špatnou, zkušenost z minulosti. Je potřeba si uvědomit, že kůň je jen kůň a vyhodnocovat jeho chování jako důsledek jeho špatné minulosti není vhodným přístupem. To totiž svádí k tomu, vymlouvat se na jeho špatné zkušenosti v minulosti a nezamýšlet se nad tím, co v současnosti člověk dělá špatně. Vždy je to člověk, který v daném okamžiku ovlivňuje chování koně, bez ohledu na to, jakou měl kůň minulost. Kůň žije přítomným okamžikem a totéž musí dělat člověk, aby se s koněm dorozuměl. Každý den před Vámi stojí jiný kůň. Každý den je něco jinak a vy tomu musíte přizpůsobit svůj přístup ke koni. Jsou různé povahy koní a k různým povahám musíme přistupovat různě. Musíme v daný moment vycházet z přítomného chování koně a nedumat nad tím, jestli se tak náhodou nechová proto, že má za sebou takovou a makovou zkušenost.

Uvedu jeden jednoduchý příklad. Paní projevila zájem o lekce přirozené komunikace se svou kobylkou, a tak jsem přijela se s novou kobylkou seznámit. Majitelka měla zpoždění, ale požádala mě, abych kobylku vzala sama a seznámila se s ní, než přijede. Dobrá, nerada začínám bez majitele, ovšem vzhledem k dalším okolnostem jsem udělala výjimku, přivolala jsem si kobylku ve výběhu k sobě, seznámily jsme se, sundala jsem jí její koženou ohlávku, nasadila parelku a odvedla do arény. Když přišla majitelka, chtěla jsem hned začít, protože kobylka byla klidná, vnímavá a připravená komunikovat. Majitelka se však téměř roztřásla při pomyšlení, že bude muset při odvádění do výběhu sundat parelku a nasadit koženou ohlávku, protože kobylka měla před lety zranění a nenechá si nasadit a sundat ohlávku…. Jak se mi prý podařilo ji ohlávky vyměnit? Jednoduše. Nevěděla jsem nic o její minulosti, takže jsem s ní jednala na základě jejího momentálního chování. Nepředpokládala a neočekávala jsem nic. Po skončení lekce jsem vedla majitelku krok za krokem k sundání parelky a nasazení ohlávky, takže i jí se podařilo soustředit na momentální stav a ne na minulost.

I u zachráněných koní mě, kromě vážných zdravotních komplikací, jejich minulost nezajímá. Kdykoli mi majitel začne říkat, jak je kůň agresivní a to proto, že v minulosti prodělal to a ono, snažím se majiteli vysvětlit, že já nevidím agresivního koně a také jaké signály agresivnímu chovaní předcházejí. Kůň člověka nekousne jen tak bez varování. Kousnutí předchází mnoho varování, na které je potřeba zareagovat dřív, než kůň opravdu kousne. Viděla jsem dost videí, ve kterých kůň kousnul a majitel uváděl, že to bylo jako blesk z čistého nebe. Nebylo. Já jsem viděla vždy několik varování, která předcházela kousnutí a majitel ta varování ignoroval.

Mohla bych uvést další příběhy a případy, kdy byl kůň odsouzen kvůli špatné minulosti, a to úplně zbytečně, protože majitel jen neměl sílu změnit svůj přístup ke koni. S koněm bylo vždy vše vpořádku. Špatné zkušenosti z minulosti mohou ovlivnit chování koně, to nepopírám. My však musíme vidět koně současného, reagovat na jeho současné chování. Jen tak můžeme napravit chybu, kterou jiný člověk v minulosti toho koně udělal. Máme přece různé povahy koní, kterým v minulosti nijak ublíženo nebylo a k těmto různým povahám přistupujeme různě. Je jen třeba číst momentální chování koně a reagovat na momentální situaci.

Řekne-li někdo, že jeho kůň začal dělat to nebo ono po dvou měsících, co toho koně má, a před tím to nedělal, je naprosto jasné, že ho to ten nový majitel nevědomky naučil. Kůň se od člověka něco naučí pokaždé, když s ním je. Ať už dobré nebo špatné.

Opravdu není podstatná minulost. Je důležité, aby se kůň cítil bezpečně, pohodlně, a to mu musí zajistit jeho majitel. Současnost je pro koně důležitá. Učme se rozeznávat chovaní koní, učme se v nich dobře číst a učme se na jejich chování reagovat správně a včas. Minulost koně není zásadní věc. Zásadní věc pro koně je přítomný okamžik.